Vážený kombajnisto!

Ano, ano, jak už to tak obvykle bývá, i letošní Hájenka dala za vznik několika hláškám a průpovídkám. A jak jinak začít můj premiérový report, než právě jednou z těch nejvtipnějších a nejčastěji opakovaných? Ale nač předbíhat, vezměme to hezky popořádku.

Nevím, jak tomu bylo u ostatních, ale ve mně vyvolalo složení letošního org týmu velká očekávání a již před jejím začátkem se Hájenka zařadila na přední události letošních prázdnin. Čekala jsem spoustu zábavy, skvělý výlet i nějaké ty netradiční zážitky, což se vše také uskutečnilo.

Byť byl sraz navzdory prázdninám a konání po celý týden krapet komornější než ten loňský, o zábavu nouze nebyla. A to z obrovské části právě díky zúčastněným, za což vám všem posílám obrovské díky!

Vzhledem k mnoha částem programu je poněkud těžší vybavit si to popořadě, ale vy mi určitě případné přeskakování prominete, že? Co musím vyzdvihnout v první řadě je LARP. Kenzie, jakožto vrchní LARPová organizátorka, se své role zhostila s vervou a neskutečným odhodláním a výsledek opravdu stál za to. Dát HOCZákům prostor k tomu, aby se vžili do téměř jakýchkoliv jedenáctiletých capartů s kdo ví jakými vlastnostmi? Geniální! Blacký jako nerd, knihomol Kaily, šišlající Leah neustále „otravující“ s plyšákem Punťou nebo fiflenka Morx(inka) jsou opravdu nezapomenutelní. A samozřejmě i mnoho dalších. Ať už bych jmenovala kohokoliv, jistě bych neudělala chybu. Všichni byli zkrátka super. A tady to ani zdaleka nekončí. I k tomuto LARPu neodmyslitelně patřila CPčka a i ta byla skvělá, ať už šlo o krásné kostýmy či herecké výkony. (Důdl jako senilní dědula-profesor byl opravdu epický, stejně jako třeba Evelyn alias perverzní víla či fůrie Kenzie.) Osobně jsem poprvé LARP neviděla z pohledu hráče, ale právě jako CP. Trochu jsem se toho obávala, jelikož hereckým talentem zrovna neoplývám, ale užila jsem si to. Hrát s vámi všemi si totiž nešlo neužít. A za to opětovně děkuji.

Krom vyjádření všeobecných díků bych vlastně mohla také nastínit, o co že vlastně v LARPu šlo, že? Nuže… Zúčastnění se vžili do jedenáctiletých capartů na úvodním kurzu před nástupem do Bradavic. Sice bez hůlek, za to s povedenými kostýmy, o vlastnostech dotyčných studentíků ani nemluvě. Z knihovny byly ukradeny důležité listiny a mezi nimi i dopis jisté Hayi Fiannanové svému profesorovi přeměňování. Právě díky dopisu se studenti dozvěděli, že tato dívka byla před 150 lety přeměněna v reakci na své chování a pokus o zvěromágskou přeměnu svým profesorem do malé panenky. A tak to přeci nemohlo zůstat, no ne? Nezbývalo než se pokusit panenku najít a přeměnit ji opět do lidské podoby. Jenže to nebylo ani zdaleka tak jednoduché.

Následovali všelijaké lapálie a složitosti zahrnující třeba těžbu v kamenolomu či v dole, bloudění po podzemí a labyrintu, luštění hádanek, vaření unikátních lektvarů a mnoho dalšího. Současně s postupem vstříc objevu panenky a tedy záchraně přeměněné studentky zúčastnění hráči postupovali i v rámci vývoje vlastní postavy. Kupříkladu na Blackýho Anakina alias výbuch magie jistě nikdo z nás jen tak nezapomene. (Hlavně Dafne ne, žé?) :D

A tak se nakonec šikovní studentíci opravdu propracovali až k objevu nebohé Hájenky a den na to i k senilnímu profesoru Gardenightovi. A světe div se, po té, co mu díky splnění záludných úkolů dovybavili pracovnu, (takový kávovar nebo kalkulačka na počítání úroků od Gringottů přeci nemohou chybět!) se milá Haya opět probudila k životu. Třikrát sláva! Která ze tří skupinek, na které byli hráči rozděleni, vyhrála krásný bodový pohár, vám ale bohužel nepovím, neb jsem tou dobou byla v kuchyni a navíc je má paměť děravá.

Suma sumárum, LARP byl parádní. Jeho rozplánování prakticky na celý týden mu dodal to pravé ořechové. Postavy se mohli hezky rozvíjet a hráči mohli více popustit uzdu své fantazii a vypustit do světa pořádně bláznivého ducha. A že si někteří rozhodně nebrali servítky. To, že si mohli zahrát i ti, kteří přijeli až později, bylo také velké plus.

Ale nešlo jen o LARP. Co třeba takové improvizační hry? Super! Partička je zdrojem skvělých nápadů a já věřím, že se bavili jak zúčastnění, tak i přihlížející. Já tedy rozhodně ano, byť jsem sama během tiskové konference dost tápala. Ale byla to švanda, to bez debat. :D
A kdo by to třeba ještě nevěděl, do Bradavic zavádíme wifi. A skrz ty tlusté kamenné zdi ji budou přenášet duchové. Tak! ^^

O improvizačkách bych mohla vyprávět ještě notnou chvíli, ale ušetřím vás svých nostalgických vzpomínek a blábolů a přesunu se zase o něco dál. Jak je již tradicí, i letos jsme se vydali na výlet do Králík a to samozřejmě s vidinou skvělého jídla v restauraci Na Kačence. Poučeni loňským nedostatkem guláše a borůvkových knedlíků jsme se dokonce ohlásili předem, což s přehledem a trpělivostí zařídila Kenzie. A že ten telefonát stál za to. (Jak s ohledem na zajištění výborného jídla, tak i pro pobavení těch hovor poslouchajících.) Děkujeme. :D
Výlet jsme všichni přežili ve zdraví, byť byl pro některé poněkud náročnější. Ale HOCZáci přeci nejsou žádné máčky (většinou), takže jsme to všichni poctivě došlapali. A dokonce jsme se ani neztratili! (Ne, že by po tom někteří netoužili.) To bylo úterý.

Středa se, krom obvyklého LARPu, zapsala do povědomí některých zúčastněných také díky Wraithům. A to rozhodně ve velké míře. Nebo alespoň v mém případě ano. Slovní RPG tu a tam okořeněné harrowingem bylo zážitkem vskutku zajímavým. Tajemná atmosféra, vypravěčské umění Kenzie s Grace a šest Psyche, kterým za zády sedí nevyzpytatelný Shadow, toť naše složení. Ti, kdo to nezažili, si vše budou představovat nejspíš poměrně těžko a dost možná to zbytku srazujících, kteří se zúčastnit nemohli, bude líto, ale tyto okamžiky zkrátka nelze vynechat. Pro mě to byl zážitek strašně zajímavý, a i když to ani zdaleka nebylo snadné a mé pocity jsou z části poněkud rozporuplné, pokud bych měla příležitost hrát znovu, neváhala bych.

Čtvrtek se, co se plánovaného programu týče, nesl hlavně ve znamení boje o Bezovou hůlku. Navzdory hraní venku, omezenému počtu hráčů, mnoha „bezovkovým začátečníkům“ a krapet nejistému začátku se hra rozhodně vydařila a o zábavu či překvapení ve výsledku nebyla nouze.

Sladkou tečkou na konec budiž páteční sladký workshop, kdy jsme si společně vyrobili čokoládové hůlky ozdobené spoustou barevných sprinkles. Sprinkles, sprinkles, sprinkles! (Ani Shorty jim neunikl.)

A tímto se s vámi pro tentokrát loučím. Obrovitánské díky patří všem zúčastněným, hlavně pak skvělým organizátorům. Tisíceré díky a snad zase napřesrok!

P. S.: Hele vole, to je moje pole! ^^