Opět po roce, opět po ostravském roce, opět s jednodenním odstupem po konci mé přítomnosti na srazu píši report. Letos je to však z trochu jiné pozice, než loni, protože letos se i já mohu pyšnit tím, že jsem se mohl společně se skupinou „Oblíbené organizátorky“, složenou z Kitty, Grace a Thess, pomoct s přípravou srazu.

No, takže teda, první den srazu začal v Pátek, že. Přijel jsem na svinovskou klubovnu někdy kolem půl páté a děcka, to byste nevěřili, jaké tam bylo ticho. Také jsme se zbytkem orgotýmu shodli na tom, že takové ticho tam bude zase až v Neděli po odjezdu účastníků. Samozřejmě, padl také návrh, že vlastně, by nemusel nikdo přijet, že by to bylo ideální, avšak vzhledem k Larpu, který jsme připravili (já teda moc ne, se přiznám, ale zbytek týmu), jsme se shodli, že by to nebylo fajn a že teda to nějak přežijeme a budeme se snažit zůstat během srazu v pohodě.

První část našeho původního plánu se však málem naplnila, protože vlaky měli zpoždění. Nakonec však všichni přijeli, přivítali se, ohugovali se a bylo to fajn. Pak teda jsme se sebrali a všichni jsme se přesunuli na klubovnu, kde po nějaké době proběhlo představování. Vzhledem k tomu, že letos probíhal sraz pod názvem „Skřítčí Ostrava“, probíhalo představování na srazu jako promluvy různých pozůstalých/kamarádů/jiných pochybných existencí, protože zemřel skřítek Se, který byl přepracovaný, protože ho každý volal do svých služeb: "Se to udělá." "Se to naučí." "Se to utře." Docela jsme se u toho nasmáli, když například slováci zahájili tím, že jim "Sa" zůstal a že Ono "Sa" to za ně urobí. Tak to bylo docela vtipný. Krom toho jsme se nasmáli také při řeči Jessie, ze které tak nějak jako z chlupaté deky vypadalo, že spolu se Sem dělala všechno. No a nebyli by to HOczáci, kdyby si nezačali představovat různé prasečinky, takže s ním Jess nakonec měla dítě, no.

Pak proběhl druhý ročník hry „O Bezovou hůlku“, která je sama o sobě dost vtipná a pokud člověk viděl Důdla, který hraje mozkomora, nebo kroužek lidí v chodbě, kteří se preventivně uvrhávají do „Mdlob“, je to docela vtipný pohled, zvlášť když se po konci hry zjistí, že se Hůlka zacyklila, což bylo dost vtipný.

Po představování skončila oficiální část pátečního programu, takže my se pak vlastně sebrali a někdy v noci jsme hráli Dixit, ve dvou sestavách: Já, Jess, Grace, Henry, Morx, kterého nahradila Kitty a Deilen. Druhá sestava byla: Já, Jess, Kitty, Grace, Henry a Xardas. Musím říct, že i přesto, že jsem hrál Dixit poprvé v životě, jsem si jeho hraní užil a rozhodně si to rád někdy zopakuju.
Pak jsme se já a Jess, společně s Marleym a dalšíma lidma odebrali k hraní Bang!, což je velice zajímavá karetní hra z prostředí Divokého Západu, která je fakt super. A navíc byla také docela hodně vtipná, protože jsme hráli s Marleym dvakrát spolu a dvakrát jsme vyhráli. ^^

Pak teda se šlo spát no, já spal vedle Jessie a bylo to zajímavé no, kousek od nás Síca a Saturn, docela sranda. (Síca mě „donutila“ půjčovat jí na srazu pastu!)..

V sobotu dopoledne, po tom, co jsem s Jess byl odprovodit nemocnou, doslova zelenou Saturn na vlak, jsme se já, Yuuki, její přítel, Síca, "Mudla" a Xardy šli podívat do Ostravy (Nová Karolina a část Vítkovic), mezitím co ostatní měli Workshop (věci z jedlého papíru) a hráli také jakési pohybové hry...
Odpoledne byl Larp, který byl dost zajímavý a já měl dost zajímavý převlek na CP domácího skřítka (takové hodně dlouho domácně vyrobené pončo, takže jsem málem zmrzl, ale byla to sranda, no) a myslím, že i ostatní měli na co koukat, vzhledem k tomu, že toho nějak moc nezakrýval. A navíc, děkuji skvělým hereckým výkonům Keke a Kitty, že mi vedle nich dovolili alespoň trochu vyniknout! Děkuju. ^^

Každopádně, Larp se nám letos podařilo dobře vymyslet, i dobře odehrát, což bylo moc fajn, a myslím, že jsme si to užili všichni. Jako loni, i letos večer po Larpu probíhalo předávání cen Cínového Dereka. Pamatuji se, že hlavní ženskou roli vyhrála Keke, mužskou Důdl, CP tuším Grace a převlek Sam. A posléze jsme vyhlašovali Seho cenu, tedy, o nejhezčí ponožku, kterou nám kdo daroval a také o nejpilnějšího skřítka z řad účastníků. Ponožky ovládli Evelyn, Keke a Jess a mezi nejlepšími skřítky byli tuším Lauri, Jess a Deilen (sorry lidi, jestli na někoho zapomínám, ale co po mně chcete…) Někdy v té době (před nebo po cenách, fakt nevím), probíhalo také živé diskutování, jakási „Zpětná vazba“, kterážto byla vážně docela fajn a myslím, že i dost inspirativní pro velkou spoustu lidí, takže, vám děkuji i za ně, samozřejmě.

Pak teda se lidi zase rozprchli, pokud se to tak dá říct, protože letošní sraz byl podle mě velice výjimečný v tom, že se lidi moc nerozprchávali, nýbrž se spíše srocovali (krom Larpu, což je však fajn) a tak se bavil prakticky každý s každým, podle libosti a momentálního rozpoložení.

Neděle už byla vcelku nudná, i když dojemná, protože se nesla ve znamení loučení s odjíždějícími srázovníky, a samozřejmě úklidu.

A já vám všem letošním účastníkům chci poděkovat za nás všechny organizátory a dám vám velkou pusu. ^^

Mimochodem, i letos na našem srazu vznikla legendární věta: „I méně je někdy více.“