Můj čtvrtý sraz, třetí Londýn, druhý výlet mimo Prahu a.. můj první report.

Asi to nebude úplně klasické hlášení o proběhlé události, jako že se s vámi spíš podělím o své pocity z ní.

Londýn byl vůbec první sraz, co jsem na hocz (a že jsem tu už celkem dlouho, byť s pár přestávkami) a proto pro mě asi vždycky bude srdeční záležitostí. Možná tak nejsem úplně objektivní, nejsem ani zrovna zkušená srazovnice, ale každý Londýn za mě byl vždy skvěle připravený a já si ho nesmírně užila. A ten letošní opět nezklamal a mé nadšení z hocz a lidí na něm zas povznesl o něco výše.

Do Brandýsa jsem jela s natěšením, ač jsem kvůli vytíženosti mohla jen na půlku, a zhruba jsem i věděla, co mě čeká. Říkala jsem si, že mě asi už nijak nemůže překvapit nebo oslnit. A přesto k tomu opět došlo. Lukáš (spolu s Verčou) se překonal a ve mně se v neděli při odjezdu znovu mísily ty protichůdné pocity - bujaré, snad i lehce infantilní, nadšení z prožitých chvil a zároveň i ta kradmá tíseň, že to už končí (vážně by se mělo zauvažovat o vícedenních Londýnech..).
Můj obrovský obdiv patří připravenému programu a především tedy LARPU, který byl opět neskutečný. Stále nechápu, jak někdo dokáže vymyslet poutavou dějovou linku s tak podchycenými příběhy postav, že to člověka pohltí a i navzdory jeho hereckým (ne)schopnostem si to dokáže prožít a užít.

Ale aby veškerá chvála nepadla jen na bedra organizátora/ů, celkový dojem ze srazu dělají také jeho účastníci. A ti byli letos úplně úžasní. Sešla se skvělá parta, která na nic nehudrala a do všeho se zapojovala s nadšením. Spousta věcí byla tak nezapomenutelná právě díky nim. Ještě dlouho si budu pamatovat zpěv u táboráku s těma nejlepšíma rozpékanýma marshmallownama pod hvězdama, ty hluboko(i nízko)myslné debaty o všem možném do brzkého rána, nezapomenu na náš bláznivý azyl nebo skvělé večerní zakončení s pivem/limčou/vosou, které považuju za nedílnou součást srazu.. a ani to, že jste mě nakonec naučili to slavné čokolaté.

Prostě nezapomenu. Díky.