Nejsem org.
Nejsem org.

To byl vlastně nejhezčí dárek, co jsem si tuhle Hájenku dala, a ani ten komplet Cimrmannů to nepřebil (i když měl blízko).
A tak si i ten report můžu napsat, ne? (I když bych měla dělat tři prdele jiných, produktivnějších, důležitějších, zajímavějších věcí).

Moje Hájenka letos sice skončila dřív, ale byla dlouhá. Čistě proto, že jsme si řekli, že chceme být na Hájence, když tam nebude moc lidí. A tak ji orgové zarezervovali ještě na čtvrtek. A pak se ukázalo, že tam ještě hodně lidí přijede, a tak jsme se rozhodli, že tam dojedeme v hrdinné čtveřici Mattie, Ella, Holland, Tess už ve středu a přespíme v lese. Můžete nám poděkovat, jelikož už tou dobou se nám povedlo vybrat většinu běžných komplikací, a to:
- nasrat někoho tak moc, až odejde (Mattie ještě v autobuse)
- mít člověka, který přijede pozdě, protože se mu něco zkomplikovalo cestou (co Holland čeká od cesty po D1)
- absolvovat první zranění (Tess při rozdělávání ohně)
- absolvovat první popáleninu (Tess při rozdělávání ohně, aka co čeká, když si dá zapalovač, kterým právě rozdělávala oheň, do kapsy pod pasem a ohne se) a samozřejmě i
- ztratit se během výstupu na Hájenku (Mattie, když nešel se mnou, vážně, já to tu držím pohromadě, lidi).

Díky naší prvotní oběti mohli všichni ostatní přijet v klidu, v plánované časy a bez komplikací. A snad se ani neklepali po nocích, protože to vím jistě, že za ně oddřela Ella první noc.

Co se programu Hájenky týče, ten je skvěle zachycený na fotkách. Doufám, zatím jsou nahrané jenom ty od Elly. Ale něco jsme si promítali už na místě (to je tak, když jste z LARPu nadšení až příliš, ještě ho nemáte dohraný a už ho chcete projet znovu) a vypadalo to mňam (dopiče). Když jsme si nehráli na kouzelnický domov důchodců ani na následovníky Milosrdného mistra (milá minihra), bylo pořád všude kolem hafo deskovek, procházek, her, akčních i neakčních programů... navíc to byla vzhledem k počtu sprch asi nejčistší Hájenka, co pamatuju.

Díky všem, kdo přijeli. Kdo to neudělal, prohloupil. Ještě jsem celkem na Hájence. Dost pomohlo plynulé navázání páteční čajovnou (a after ve Veverkách) a to, že jsem už i dneska viděla hoczáka (tímto chci veřejně poděkovat Mattiemu, že mi vytiskl mnohem víc map, než si myslel, že bude potřeba).

Třeba mi tohle pomůže neumřít z posrazového absťáku na soustředění.

Tescont.