logo
Blížící se šloucher:
Blížící se hladěž:
Blížící se akce:


Novinky
 
Šlouchery
Hladěže
Pravidelné hladěže
Další akce
 
Reporty
Fotogalerie
 
Nová hladěž
 
Plán srazů (Google document)
...:::Reporty:::...

Zaslat nový report



ReportérSrazDatum zaslání
Jane McGuire Wales Inverness - Česká Lípa (2007-10-27) 2007-11-04 09:56:17
Záznam srazu:

Ano! Je to tu! Konečně sraz v mém rodišti. Měli jsme se setkat na vlakovém nádraží a tak jsem se k němu couravým tempem vydala. Při cestě jsem zavolala Timí (telepaticky samozřejmě xD) a ta mi řekla, že je u Krucánků a Kauflandů, takže jsem se vydala za ní, jelikož jsem tento obchod zrovna míjela. Ven Timí vyplula i s Drakenem, přivítali jsme se (kupodivu radostně) a vyrazili na nádraží.
Při cestě jsem musela Drakenovi párkrát naplácat - je to moc zlobivý tvoreček. xD Na autobusovém (zdůrazňuji autobusovém a ne vlakovém, jak bylo v plánu ^^) nádraží jsme se všichni sčuchli, tedy až na Sammarin. To by nebyla Samm, aby nebyla vyjímkou, že. Co taky čekat od Zmijozelu.
Z nádraží jsme zamířili směr náměstí, Timí povídala něco koupi peněženky. Zavedla jsem děcka k pekařství. Po cestě nás stihli pohoršit místní občané svým neurvalým chováním, ale to je zde běžné, jen tak mimochodem. V pekařství měli tak nějak vybíleno, což rozzuřilo vyhladovělého Filípka. Počkali jsme na Timí, která přišla s nepořízenou a vydali jsme se hledat nějaké rozptýlení, protože dnešní naplánovaný program krachnul. Vodní hrad, který jsme měli navštívit, přestavovali a byl tedy zavřený. V čajovně měli mít od čtyř. Timí nás tedy vedla do Bejváku (což je kavárna či co, o které jsem ještě neslyšela a to tu žiju 16 let - malinká poznámka: Bejvák je pár kroků od mé školy, ale slyšela jsem o něm prvně, fakt xD). Tam měli také zavřeno. Prostě smůla, no. Timí nás tedy vedla dál, vlastně jsme si udělali takový menší okruh. Po cestě jsme potkali kočku, která si s náma už moc nepokecala, jelikož byla kapku vytuhlá. Kapku víc. Zato Sammarin tlamku nezavřela, když se konečně přidala. XD Konečně Jsme zaparkovali v Unionce, kde na nás čučeli jak na telata. Nelze totiž přehlédnout Morxův zářivý hábit, víte. A erb, který měl s sebou Diel, zrovna taky nebyl doplněk, který nosil každý. Namáčkli jsme se kolem jednoho stolu a popadli jakýkoliv papír, na němž bylo cokkoliv, co se dalo požít. Konečně se uráčila i obsluha. Byl to takový hezký mladík ^^. Menšina z nás si objednala a ten klučina tam dál stál a čekal na další. V tom z Timí vypadlo místo objednávky: "Já si myslim, že byste to mohl jít udělat a přijít zas." Chudák na ní vykulil oči a vycouval. Všichni jsme se rozřechtali. Timí to řekla tak nějak, uhm prostě jako Timí. Když se konečně dostalo všem, co si objednali (Filipovu objednávku musel schválit Draken) a stláskali to - občas i něco kolovalo - tak byl čas placení. Čekali jsme až si nás někdo všimne, ale Samm se musela jako vždy blýsknout. Zamávala padesátkou a houkla k baru: "Pane vrchní, já platim!" Ten si toho všiml a bylo vidět, že se celkem baví. Jó, komu by naše banda nebyla k smíchu, že. xD Timí nadhodila Samm ať mu nechá spropitné. Samm se tedy zařídila podle ní, ale pak k ní utrousila: "Sedm korun...to mi dlužíš!" Další záchvat smíchu. Po dlouhém dohadování jsme se vydali do parku. Po cestě jsme zjistili, že čajka je dnes vyjímečně zavřená. (Fakt štígro, že?) V parku si na prvních prolejzkách Timí a Filip zahráli na Titanic. Pak jsme se nachomýtli v altánu, kde se scházej feťáci a tak. Ke zklamání některých jsme na ně zrovna neměli štěstí. Tady jsem si opět rejpla do Drakena (už po několikáté) a byla donucena před ním utéct. Přesunuli jsme se k druhým prolejzačkám. Největší zájem byl o houpačky. Pořád bylo slyšet reptání, že se někdo chce také zhoupnout. (nejvíc od Filipa) Já podporovala v houpání Yrsu. Havr má přednost, ne? :P Pak jsem na houpačku lstivě vlezla než si kdokoliv uvědomil, co dělám. Pak se u prolejzaček zastavil jeden pár mladičkých lidišek. EMO!! Filip za nima běžel, aby si je vyfotil a houkl na ně: " můžete nám nějak zapózovat?" Byli jsme málem smíchy na zemi. Když ten párek odcházel, tak se ten kluk za náma ještě otočil a něco říkal. Museli jsme se zeptat, co to vlastně mlel. Zopakoval to: " Nemáte cigaretu?" - "Nemáte žiletku?" Byla okamžitá reakce naší drahé Timí. Pak jsme šli do muzea, kde jsem se po chvíli musela odpojit. The end.