_ . . -> VÝLET DO LONDÝNA NEBO EXKURZE DO STRAŠIDELNÉHO LESA?

Tak có? Říkali jste si, že je škoda, že jste nejeli? Ha! Chyba.. Tak dobře, tady máte menší přehled, jak až veselý to byl dubnový výlet:

Výlet byl uspořádán abychom si prý odpočinuli od těch strašlivých matrací v síni, po kterých nás bolí tak záda. Abychom si stále nepřipadali jako vězni, byla tu tato nabídka se proběhnout a to rovnou do Londýna. Čekala nás tam totiž nějaká nová výstava uspořádaná na oslavu výročí narození nějakého mamlase, co vynalezl nějaké důležité kouzlo. Ale jaksi se mi vypařily přesné informace, tak se omlouvám, ale to je vcelku nepodstatné, protože na památky a na výstavu zmiňovaného kouzelníka stejně nakonec vůbec nedošlo.

Totiž asi takhle. Ráno jsme se sešli na nádvoří. Já samozřejmě v doprovodu s Jeannsy, která sebou táhla jak jinak než asi tři učebnice a Mori, která mi přikyvovala na můj nechápavý výraz. Arien se zase určitě hrabala v tom školním archívu, že neměla čas na supr čupr výlet a zelené Jane se asi nechtělo vstávat. Taky ochota od těch prefektů, dělají jak kdyby měli moc práce nebo co..
Sešlo se nás tam docela málo na to, jaká to byla skvělá příležitost na chvíli zase páchnout ze školy. Z modrých jsem tam zahlídla jen Luciu, Sneaky, Isabellu (Jen doufám, že nás tenkrát v síni neslyšela..) a Yrsu. U zelených byla o něco víc zájemců – Diel, Susanne, Thesida, nějací dva prváčkové, pokud si dobře vybavuju jejich sestavu. Mrzimor reprezentovali už zmíněná Jeannsy a Mori, pak ale i Drake. A bývalá žlutá Rachel. Z nás červených jela naše všemi milovaná primuska Drusila, dále malá Suz, Hedvika, Arissa, Kristin a já jako Nikdo bych se asi měla taky počítat. A kdo že jel jako doprovod? Kolejní žlutých pansorka Arbaton a Black, Ginny a pan profesor Angarathský. Mno, řeknu vám, vědět tuhle sestavu dopředu, tak snad ani nejedu. Ale tak hrozné to zase nebylo.
Už od začátku se nám ukazovalo na obloze, že bude pravé Aprílové počasí. Nejenom že máme všude kolem ještě tající sníh, ale vypadalo to, že bude i pršet.

Přenášedlem jsme se dostali Na jeden takový kopeček před Londýnem a právě tam, kvůli mudlům nebo co. Když jsme ale konečně stáli před jednou z hlavních budov (zablácený a promoklý) a pansorka Arbaton nás chtěla spočítat kvůli vstupnému (Které mimochodem bylo příšerně drahé, ti lidé už fakt neví, kam s penězi.) a zjistila, že nám chybí studentka a praktikant. Suz a Rachel. Taky trubky, si klidně vygumítkujou a kvůli tomu jsme prošvihli takovou hezkou výstavu! No samozřejmě, že jsme je museli najít, přece bychom to nenechali jen tak. Sice nevím jak to pansorka Arbaton s jistotou věděla, ale vedla nás přímo do nějakého lesoparku na druhém konci Londýna. Říkala snad něco o tom, že tam se přímo obě dvě cácory nachází a že u Suz ještě funguje hledáček a že se kouzlilo a že to byl asi únos. Víte jako, když se někdo ztratí, tak je to velký problém a ještě když to máte vyřešit s těhotnou profesorkou.
No ale my se tedy vydali do toho lesoparku nebo co to bylo. Jenže když jsme tam došli, co potom? Ten lesopark byl opravdu velký a já si vůbec nedovedla představit, jak my studenti budeme hledat ty dvě a jak k tomu přijdeme my studenti, kdyby to byl nebezpečný únos. My s Jeannsy a s Mori jsme se spíše loudaly vzadu, protože to spíše vypadalo jako nějaký nepovedený vtípek a nějak zasahovat zatím nebylo nutné. Stejně jsme ani pořádně nevěděli o co jde.
Na rozcestí jedné velké cesty v lesoparku ale pansorka Arbaton ztratila stopu a řekla, že se musíme rozdělit. My se přifařily k Ginny a spol a pokračovali v pátrání. Dlouho jsme na nic nenarazili (Až na stádo hafoňů a plno mudlů – ten les byl nějakej divnej), ale pak jsme zašli trochu hlouběji, kde to spíše vypadalo dost vylidněně. Pokračovali jsme dále a pak už nám bylo jasné, proč tam nikdo moc nebyl. Před námi se prostíral velký prostor vypadající jako skřetí důl, ale po skřetech ani stopa. Jen kousek dál od dolu, jakoby hlídač, stála podivná osoba a když nás spatřila vyšla nám vstříc. Prej co jako chceme a co tu děláme my fakani ptala se pansorky Black a Ginny. Prej fakani, to bylo opravdu sprosté! My přece nejsme žádní fakani! No ale nechtěla to pochopit, i když jí to Ginny opakovala asi desetkrát, ne jedenáctkrát – to je hezčí číslo. Vysvětlilo se jí, že se potřebujeme dostat dovnitř, ale to nám ta osoba rovnou zakázala, že bez povolení ředitele podniku dovnitř nesmíme. Ale jak tam s ní Ginny diskutovala, najednou se objevila žlutooranžová záře a jakoby odhalila do toho okamžiku neviditelnou ochrannou kopuly. Hned jsme zjistili, co nebo spíše kdo to způsobil. Slečna Black se objevila hned za námi a mnula si nos. Taky ho strká všude kde může a i tam, kam nemá..
Podivná osoba nás vyhnala, i když jí Ginny vysvětlovala, že hledáme dvě ztracené studentky a my se vraceli na rozcestí, kde jsme se měli sejít s druhou skupinou. No už bylo na čase, nemělo to cenu jí tam přemlouvat. I kdybychom podivnou osobu přemohli, tak se dovnitř nedostaneme. Jenže ani jsme skoro nestihli dojít k druhé skupině, když v to na nás zaútočila podivná banda lidí. Bezhlavě jsme se rozprchli na všechny směry. Já jsme zahlédla Jeannsy a Mori, jak běží kamsi, tak jsem běžela za nimi že. Pak nás doběhli ještě někteří studenti, ale nikde žádný profesor. Asi každého hned napadlo: Co budeme dělat?!
Rozhodli jsme se pro krajní řešení jít za jednu rozvalinu, co byla uprostřed pole a že tam nebudeme vidět, ale než jsme tam stačili dojít, za námi se hnala ona divná postava, co hlídala vstup do dolu. Náš skvělý plán nevyšel, ale nás přece bylo víc, nemuseli jsme se vůbec bát. V první chvíli, co jsme mohli, zaútočili jsme. Nevím přesně zda osobu zasáhlo moje petrificus nebo těch dalších pět kouzel, co se ozvalo za mnou, ale hlavní bylo, že osoba byla zneškodněna. Když se ale nějaký zaběhlý student (přesně nevím o koho jde) snažil osobě sebrat hůlku, rozplynula se. No nekecám, prostě tak jak tam stála, tak najednou nebyla! A najednou prásk a objevil se před námi domácí skřítek se šálou. Byl nějakej mimo a koukal na nás stejně vykuleně jako my na něj. Představil se jako Dobby nebo to bylo Tobby? A nebo Obi? No, to je fuk. Pak nám řekl, že ví, jak zničit svého pána a že k tomu potřebujeme jeho věci, které stále ztrácí nebo tak nějak. A tak jsme je šli hledat, ale najednou jsme zase potkali toho maníka, který nejspíše unesl Rachel a Suz, ale něco tam na tom nehrálo. Šel se slečnou Black a s Ginny. No my jsme samozřejmě nebyli vidět, protože jsme byli pod ochranou skřítka, který nás vedl stále dál, až nás dovedl zase na místo před ten důl a najednou puf a zmizel. Pak další prásk a objevila se před námi pansorka Arbaton s Drusilou a se Susanne. Když jsme tak zhruba řekl, co jsme dělali a co se stalo, rozhodla se pansorka jít dál do dolu, ale přece je tam ta bariéra. Jenže nebyla tam, někdo jí vypnul a tak jsme šli dál a viděli tam toho maníka co unesl Suz a Rachel, jak se hádá s nějakým dalším maníkem a celý to bylo takové zmatené. Ten jeden maník když nás viděl, chtěl Drusilu asi zabít nebo jestli ugrilovat, to nevím, ale prostě jí za každou cenu chtěl získat, ale ten druhý maník mu v tom chtěl zabránit, protože říkal něco o tom, že už zkazil dost. A tak zase zapnul tu bariéru a my byli v pasti. No vyznáte se v tom né? Nakonec se proti nám ten jeden maník rozehnal, ale druhý maník ho měl asi už plný kecky, tak ho jednoduše zabil, ale pak se chtěl vrhnout na nás a namířil na pansorku Arbaton hůlkou a že jako bombardo. A to už nám všem asi zatrnulo (hlavně těm co stáli za pansorkou), protože přece víme, že pansorka je těhotná a tohle by bylo pro její dítě smrtelné. Ale to bylo právě to divné, po kouzle se jenom žlutoooranžově zablesklo, ale nic se nestalo. No a pak se toho tolik sehrálo, že sama nevím jak že to bylo. Ten maník se někam vypařil a Suz a Rachel se našly. Takže jedna mrtvolka, jeden uprchlík, pár zraněných a dva nalezení ztroskotanci.

K večeru jsme se konečně všichni uťapaný, mokrý, zmrzlý a možná i otrávení vraceli do hradu. Výstava teda nic moc jó a ten lesopark.. Alespoň ta chvilka U děravého kotle, kam jsme se zastavili na teplý čaj než jsme se přemýstili do hradu byla trochu povzbudivá.