Píše se 6.srpna 2010 a hodiny na mém mobilu ukazovaly něco po půl jedné odpoledne. Seděla jsem v tramvaji a mířila na naše hlavní nádraží, kde jsem se měla přidat k ostatním HOCZ maniakům. Určitě nemusím popisovat stoupající nervozitu a houpání mého žaludku. Jednoduše si představte, že jedete poprvé na sraz a ještě ke všemu jste se nechali uvrtat k postu „spoluorganizátor“ (stejně všechny otázky potom padaly na mě místo na drahého pana profesora Nicolsburga, jakožto hlavního pořadatele!). Ve vestibulu jsem naštěstí hned narazila na Alessandra, se kterým jsme pak hledali dvojici dojíždějící až z Prahy, a to Jenn s Laurim, kteří stáli o pár metrů dál (ano, nemohli jsme je najít). Postupně se k nám přidali i další – Bianca, Abdu a Kiara. Mezitím, co jsme studovali směr naší cesty, Lauri si nedával na čas a hned se pustil do focení.

První zastávkou byla Kapucínská hrobka, ve které nás sice měly zaujmout mrtvoly, ale nakonec to byl spíše hlasitý výklad Sandra o každém artefaktu :D.Nedal se prostě přeslechnout. Hold nemá vypravěčování na chatech dost. Na konci exkurze (snad) všechny zaujala hlavně cedulka „Nevhazujte prosím peníze“ – koho z vás by napadlo házet vystavěným mrtvolám almužnu?

Po prohlídce několika rakví a kostlivců jsme zamířili na Petrov, konkrétně na prohlídku klenotnice a následně na věž, ze které je krásný výhled na Brno. Díky Salazarovi, že jsem tak malá – někteří měli totiž problém projít chodbičkou a nepraštit se u toho do hlavy. Po cestě dolů se k nám přidala Nageshwari a venku čekala Adrianet.
Naší další zastávkou měla být čajovna Shahrazad, kde ale otvírali až za hodinu, a tak jsme změnili trasu a skončili v Chajovně, kterou nám doporučila Adri. Utábořili jsme se v koutě s polštáři, objednali si a pustili do klábosení. Během toho se Kiara vydala na nádraží pro náhlého účastníka, ze kterého se nakonec vyklubala Yrsa. Všichni společně jsme se následně pustili do hry zvané „Černé historky“ (pokud byste měli zájem, přijďte se za mnou podívat na brigádu a já vám je prodám se slevou:D sama jsem si už jedny koupila :-P). Dobře, né všichni vnímali obsah vyprávění a hádání, někteří (takže Jenn a Sandro) vedli vlastní rozhovory. Nevím, jak ostatní, ale já se hádáním těch nechutných vražd, motivů a způsobu zabití velice bavila:-P (dělat si z lidské kůže nábytek by mě vážně nenapadlo). Akorát ten pán vedle z nás měl asi hrůzu, co jsem se tak dívala. Mluvení o zabíjení, pak o Bradavicích a kouzlech ho muselo dost vylekat. :D:D

Kolem půl sedmé (?) nás opustila Bianca s Adri a ani né za hodinu jsme vylezli z čajovny i my ostatní míříc rovnou na nádraží (Nag se odpojila před čajovnou, abych byla přesná!). Vlak do Prahy měl samozřejmě zpoždění (hlavně, že jsme se o „přesnosti“ českých drah bavili aspoň půl hodiny :D), a tak jsme na nástupiště ještě 20 minut debatovali, uvažovali o shození pod vlak (že Jennuš?), a někteří (=já) se cpali buchtou. Jenn s Laurim naskočili do vlaku; Sandro se vzdálil na autobusové nádraží; Yrsa šla hledat neznámou ulici, kde měla přespat, a já se rozeběhla k přijíždějící šalině. Po pár sekundách ke mně přihopsla Kiara s Abduem, že jsem jim strašně chyběla (:D:D:D), a tak se se mnou svezli celou jednu zastávku! :-P

Doufám, že se sraz všem aspoň trochu líbil a že se zase uvidíme co nejdřív!

Btw – já stará sklerotická jsem vám zapomněla vyřídit pozdrav od Ewangel :D tak dodatečně vyřizuji! :D