Si tak v noci sedím u počítače, hraju v síni s mým drahým budoucím mužem a jen tak si kliknu na srazy a říkám si, že už jsem dlouho nic nenapsala a navíc, že k NC nám chybí report, což je dle mého názoru doslova trestuhodné, tak jsem se tedy rozhodla, že vám ten report napíšu. Tak nějak svým způsobem k vám citím i povinost. Kecám, žádnou povinost nemám, prostě se mi to chce napsat. Přece jen..byla jsem jedna z pomocných organizátorek, které se teda nakonec obě musely chtě nechtě stát hlavnímy. Ale já si tu nechci stěžovat či snad na někoho házet špínu, to nemám zapotřebí, sraz jsem si užila a jsem moc ráda, že jsem opět viděla některé známé tváře a taky se seznámila s novýma. No fuj, mluvím jako bych tu byla kdoví kolik let a mohla se tedy fundovaně zapojovat do debat na téma Komáří paseka a spol.. Ale to já přece nejsem, jsem tu sotva rok a půl. Ovšem tak i tak mi tohle místo a hlavně lidi v něm svým způsobem přirostlo k srdci, ale teď již dost rozjímání! Hezky se pustíme do líčení srazu z mého pohledu. Takže připravte se, jedem!
Sraz pro mě začal vlastně už několik měsíců předem. Někdy v době, kdy jsme se s Carmen Lilianou Stormgarde a Salazarem Drakenem rozhodli, že se s Lilčou postaráme o program na podzimní NC. Ovšem hlavním organizátorem stále byl Draken a naším hlavním šéfikem byl Had. Tak tedy nás čekalo několik měsíců příprav, plánování a spol. Teda my to všechno řešily teoreticky, ale bylo to fajn plánování, třeba u Lilči na chatě při skleničce mojita naložené v bazénu. Ale to vás asi nezajímá, že? Popojedem. Měly jsme tedy všechno naplánované a teoreticky i připravené, tak tedy mohl klidně začít "náš" sraz.
Sraz pro mě osobně začal již v pátek brzy po probuzení, stěhovala jsem se totiž na víkend ke kamarádce, jež jsem hlídala psa a kočku magora. A stěhovala jsem se doslova se vším všudy, včetně balíku trávy. Ne rodiče, neděste se, vážně na srazech nehulíme, mám na mysli normální, běžnou trávu, jež každému z nás roste na zahradě či podobném místě. A ne, vážně nemluvím o oné rostlince. Tak jsem se tedy nasáčkovala ke kamarádce, vyvenčila psa, sprdla kočku, došla na nákup a další nezbytnosti a už jsem si to chtěla vyrazit z bytu s vědomím, že snad poprvé v životě bude jájinka někde včas. Ovšem radovala jsem se předčasně..Když jsem totiž sbíhala schody a mířila na autobus, tak mi došlo, že mi chybí jeden nezbytný papír se seznamem her, tak mi tedy nezbylo nic jiného, než se vrátit do bytu. Nicméně povedl se mi docela vtipný omyl, jak jsem totiž byla sběhlá už o patro níž, než je byt se svěřenou zvířenou, tak jsem se dobývala do bytu, co je pod bytem mé kamarádky. Prostě a jednoduše jsem lomcovala klíčem v cizým zámku a vůbec mi to nepřišlo divný, já v tom stresu dokonce koukala i na cedulku na dveřích a vůbec mi nedošlo, že to je jiný byt, ani nechtějte vědět, co všechno mi v tu chvíli proběhlo hlavou, no nic, nakonec mi to docvaklo, já jsem vyběhla o poschodí výš a dostala se do správného bytu, popadla papír a letěla na sraz s Drakenem, Hadem, Lilčou a Calinkou a taky mladým pánem Seraphinem. Tak jsme se tedy sešli, vyřešili pár nezbytností ohledně organizace. A následně jsme již mohli očekávat příjezd našich drahých hostů, akorát nám teda jen chyběl ten červený koberec, sorry..
Co se týká příjezdů, tak to bylo rozděleno stylem, že Liluška vyzvedne ty, co přijedou vlakem a já a kluci budeme čekat na klubovně na naše drahé motoristy. Mezitím jsem teda ještě "odběhla" na nádraží pro Sammarin W. Stanley a Timoty J. Arbaton. Chvilku po té, co jsme dorazily na klubovnu nám dorazili i motoristi. Konkrétně náš drahý, úžasný a milovaný kolejní pan Peter L. Gerhardsen jakožto jediný pasažér jeho vozu, jež teda ale nebyl žlutý jakoo, to by chtělo, pane kolejní, napravit. A následně nám úspěšně dorazil i druhý vůz, jehož posádku tvořila naše drahá Mia E. Phoenix a nebelvírský Abdu Salam. Někdy v té době přijel taktéž Blader Magicus, jež se tuším dopravoval k nám autobusem či co. Mezitím, co se již jmenováni scházeli na klubovně a seznamovali a tak podobně, jsem se já věnovala telefonátům s Lilčou a sem tam i s maminkou a dokonce i s majitelkou hlídané zvěřiny. A telefonáty to nebyly jen tak ledajaké, obsahovaly většinou něco v tom smyslu, že si chci pokecat s někým normálním. Samozřejmě nic proti těm, co již byli na klubovně, ale přece jen..Liluška je Liluška. No akorát ono mi na to stejně akorát bylo řečeno, že jsem si teda moc nepomohla, když jsem volala zrovna Lilče. No nic, krom toho jsem s ní ještě probírala, že mám pocit, že nám někdo prostě chybí, nevím, kde jsem na to v tu chvíli přišla, ale měla jsem neustálý pocit, že se nám někdo někde ztratil a slíbený seznam jsem neměla k dispozici, takže jsem si ani nemohla okřížkovat "mrtvé". Nicméně, nakonec se tedy prý na nádraží sešli všichni, což znamená, že k Lilče se nám přifařili tyto osoby, slečna Sicoma Wylson, pan ministr Derek Hastur, jediná účastnící se zmijozelka Lucille Oriell a primuska Isabella J. Smith, jež taktéž byla jedinou zástupkyní své koleje, a vyrazili společně ke klubovně. My s Liluškou jsme po telefonu vymyslely, že pro ně dojedeme autama, tak jsem tedy poprosila našeho drahého kolejního a Abdula a vyrazili jsme jim naproti, potkali jsme je někde na půlce cesty. V tomhle místě musím pochválit oba řidiče za jejich pohotové reakce. Páč Abdu zcela perfektně zareagoval, když jsem během telefonátu s Liluš zničehonic vykřikla, že je vidím a on okamžitě zastavil. A stejně tak náš kolejní včas zaraegoval na situaci před ním. Oká už mlčím ohledně řízení a spol., mám sice řidičák a řídím ráda a snad i bezpečně, ale prostě jsem dlouho neřídila.
Tak tedy, zastavili jsme u nich a samozřejmě jim všem nabídli odvoz, to jsme ale nakonec byli většinou odmítnuti, že půjdou pěšky, blázni. Nicméně jejich batožiny nám svěřeny byly. Ovšem pár lidí se nám do aut nalodilo a my se tedy vydali zpět na klubovnu. Dorazili jsme tedy celí a živí a chvilku po nás došli i pěší. Tak tedy mohl začít oficiálně celý sraz. Já jsem se tedy stále nemohla zbavit pocitu, že nám někdo chybí, ale to se dalo tak nějak přežít.
Sraz nám započal tedy tak, že zatímco se ostatní seznamovali, tak já jsem byla nucena jet se otočit vyvenčit psa a pobrat pár nezbytností. Nezbytností stylem, že jsem si zas připadala zas jak stěhovák, když jsem jela zpět na klubovnu. No nic, vrátila jsem se na místo určení, nasáčkovala své věci do orgovny a vydala se za ostatníma na půdu po našich úžasných schodech, dřív jsem z nich měla obavy, ale teď se ukázalo, že jsou v pohodě a ták. Myslím samozřejmě schody. Nahoře se hrál Bang, čehož jsem se tedy neúčastnila a spíš u toho večeřela, než cokoli jiného. Po Bangu bylo rozhodnotu, že si zahrajeme hru "dementní zvířátka". Ona se teda ta hra původně jmenuje asi jinak, ale my si ji prostě překřtili. Hra spočívá v tom vrazit si párátko do úst a říct, co jsme za zvíře a jakou máme nemoc. Veselá to hra a my jsme jejím hraním strávili nějakou tu hodinku příjemného času. Dole nám mezitím pár lidí vyrábělo náš krásný zápis do návštěvní knihy klubovny, kam jsme se pak všichni podepsali. Po hře a podpisech se většina z nás ukládala ke spánku. Ovšem mě a Car čekal úkol, o němž jsme v tu chvíli ani jedna netušily, že to je úkol na celou noc. Ale co, náš boj, že se nám jaksi nepovedlo vahadlo vyrobit dřív. Páč nebyl buďto čas a nebo peníze. No to je jedno, pustily jsme se tedy do výroby tohoto úžasného výmyslu. Noc to byla velmi zajímavá a vtipná, obzvlášť ta návštěva asi ve tři ráno byla milým zpestřením. Popisovat tu, jak jsme se ze začátku vrhly na práci vcelku s nadšením a pak postupem času už upadaly a doslova usínaly na vahadlu, by bylo asi tak trochu bezpředmětné. Krom toho..cítím se teď tak nějak podobně, ale report se mi holt psát chce. Tak tedy jsme nakonec vahadlo jakž takž vyrobily a aspoň na chvilku zalehly. Je spíš tragické, že v tu dobu bylo asi sedm ráno a nahoře na půdě se již ozývaly hlasy..Pokud to teda nebyla jen halucinace...ale to asi né..člověk přece čas od času celou noc nespí, to bývá normálka. Ovšem ještě tragičtější bylo, když nám o necelé dvě hodinky později zazvonil budík a my tedy byly nuceny vstát a tvářit se relativně online. No on vlastně nezvonil budík, on nám volal Draken, páč jsme od něj měly slíbeno, že nás ráno vezmou do města, abych se já mohla postarat o zvířenu a Carmen pobrat doma pár nezbytností. Takže jsme se nakonec vyhrabaly ze spacáků, oblíkly a tak podobně a vyrazily k autu a následně do města. Dobraly jsme se tedy obě na místo určení, zařídily, co jsme potřebovaly a následně se opět sešly a zamířily zpět na klubovnu.
Jakmile jsme se vrátily, tak jsme zjistily nejen, že jsou snad už všichni vzhůru, ale také že nám přijela "malá kolejní" Emma A. Gerhardsen. A pozor! V tu chvíli jsem konečně přestala mít pocit, že nám někdo chybí. Ty osoby, jež během srazu byly u Drakena poněkud nepočítám, neznám je a oni se na srazu neukázaly..
Takže jsme se tedy daly s Lilčou do závěrečných příprav soutěží a spol.. Ano, nestíhaly jsme moc, takže jsme tedy začátek, po domluvě s Drakenem, posunuli. Draken sice nebyl přítomen, ale dle jistých informací měl dorazit a ukázat nám jedno překvapení, ale to se nám nakonec jaksi nekonalo..No to je už tak nějak fuk. Nicméně nakonec jsme se tedy pustili do soutěžení. A ačkoli nás bylo nemnoho, tak já doufám, že si to všichni aspoň užili. Během soutěží nás taktéž navštívil Lancelot M. W. Stanley, jež se tedy ukazoval průběžně i během celého víkendu, ale díky tomu, že je přímo hradečák, tak se vždy odebral navštívit svůj drahý domov. Nakonec, po lítém souboji zahrnující máchání se v kýblech se zavázanýma očima a pití jistě velmi chutné vody, jsme se dobrali k výsledku a tím bylo to, že družstvo ACEM porazilo družstva Bloncky a Veverčí ocásci!
No nic, následně došlo k plánování toho, co budeme dělat večer. Během tohoto plánování se objevili nebelvírští pánové Arzit Vitmar a Fiat Lux, ale ten tam údajně prý vůůbec nebyl, beztak chvilku po té zas museli odjet, ale aspoň se nám podepsali na pohledy. Nakonec jsme došli k závěru, že si zajdeme do města na jídlo a tak. Mezitím se nám tam také zjevila slečna Calestia Stormgarde, jež k nám zamířila rovnou z práce.
Nakonec jsme se tedy vydali směr město, opět se našlo pár aktivistů, jež se rozhodlo jít pěšky, ale nás několik se nasáčkovalo do aut. Dokonce se nám povedlo vyrobit z Calinčinýho Focuse žluté auto, ačkoli je červené, posádkou našeho auta jsem totiž byla já, Calinka, Liluška, Miu a dokonce se s náma odvážil jet i pan kolejní. Takže všechna morčata, jež na srazu byla. Dorazili jsme tudíž do hospody, kde si pár lidí dalo jídlo a tak a podobně, chvilku po nás dorazili i pěší a nám tak pokračoval večer společné zábavy. Jedlo se a tak podobně, pár lidí šlo taktéž vedle do čajovny. Já osobně jsem opět odběhla za zvířenou, zkontrolovat je a oznámit, že kdyby něco, tak ať klidně zavolaj. A prostě jsme si užili večer bez újmy na zdraví. Dokonce se na nás opět přijeli podívat i nebelvírští Arzit Vitmar a Fiat Lux. Nakonec jsme se všichni sbalili, zaplatili a odebrali se na klubovnu, kde jsme ještě asi do pěti do rána, tak trošku vykecávali, takže jsme toho opět hodně naspali.
Ráno jsme se tak nějak probudili, vykopali ze spacáků, posbírali sami sebe i věci a ták a vylezli před klubovnu s tím, že jsme se počli loučit s již odjíždějícími a taky jsme zahájili čekání na Drakena, jež tedy nakonec, po našem telefonátu, dorazil, přebral si klíče a my jsme si mohli všichni vyrazit již po svých záležitostech. Já jsem své věci hezky poslala s Calinkou a Liluškou domů a sama jsem vyrazila doprovodit Samm a malou kolejní na nádraží. Tak tedy nakonec jsem jim zamávala a odebrala se směr hlídaná zvířena a pak se již věnovala činnostem kolem tohoto úkolu. Teda ještě jsem si v pondělí udělala výlet do Jaroměře, ale to už je tak nějak vedlejší a týká se to jiných věcí.
Takže abych nějak uzavřela tento můj osobní pohled na podzimní New_Castle – září 2010. Sraz jsem si i přes jisté komplikace moc užila a jsem ráda za seznámení s pár fajn lidma. Teda já za sraz asi viděla poprvé jenom malou kolejní, Miu a Isku a můžu říct, že jsem ráda, že jsem je poznala osobně. A i za lidi, co jsem již znala jsem ráda, že přijeli. Prostě díky moc všem účastníkům a doufám, že příště zas, snad.
I když asi už přímo pod naším vedením :,)

P.S.: Omlouvám se za chyby jak ve jménech, tak gramatice :,)