Po brněnské zkušenosti s Birminghamem, tedy s víkendovým srazem, bylo načase zúčastnit se něčeho podobného někde v bližších končinách. Přece jen, bydlím v severních Čechách, do Brna je to pořádná štreka ... A tak se stalo, že jsem si vyhledala vhodné spoje a jela se podívat na sraz, o němž budou následující slova

Výprava začala chvilku po tom, co jsem opustila budovu našeho gymnázia. I přesto, že jsem z Čech a Hradec je v Čechách, poseděla jsem si ve vlaku celé 4 hodiny. Půlku jsem prospala, půlku jsem pročetla. Normální nudně dlouhá cesta "do neznáma", vždyť to musí znát každý Hoczák. Sraz měl oficiálně začít v šest hodin, já přijela po sedmé. Detail. Na nádraží mě, spolu s Yrsou, která pravděpodobně jela stejným spojem (nepotvrzeno), vyzvedla mrzimorská Agnes po boku veleúžasného Géni, jenž, jak se ukázalo o pár minut později, dělal oficiálního srazového řidiče. A že mu to za tím volantem slušelo!

Cestu tou mudlovskou hračkou zvanou automobil jsme přežili. Aby taky ne, pan Gerhardsen dával pozor. Vždyť také vezl nově zbledlou Jenn Ryanovou. V klubovně čekalo strašně moc lidí. Druhá polovina organizace, Carmen. Druhá polovina naší Agnes, Vindict. Poté ministr kouzel, moje svěřenkyně Jacquelinne (píšu to dobře? :D), spolukolejnice a nový občan Lucille, malá červená Loreen a námi cestou nabraná mrtvola Lukas Goldy. Všichni byli fajn. Nebo se tak alespoň tvářili.

Když nad tím tak přemýšlím, ani nevím, jaký byl oficiální program Newcastlu. První akce, z níž jsem se nenápadně vyřadila, byly Aktivity pro děti. Pozorovat hoczáky, jak tráví večer nad dětskou verzí této... uhm, zajímavé hry, bylo opravdu poučné. Pak nás ty dvě mrzimorské lůzy, Carmen a Agnes, rozdělili do dvou týmů (žlutý a bílý) a vyhnali ven, s mapou Hradce. Hledejte si vybrané body ve městě, v němž jste poprvé! A ještě v noci. Naštěstí Lukas převzal iniciativu a já měla dostatečný prostor k zahájení konverzace s panem G., který se mnou už asi nikdy nikam nepůjde.

Hon za body jsme vyhráli. Aby taky ne. Tým měl převážně zmijozelské složení, s naší ctižádostí jsme prostě vyhrát museli. Po dostatečném odpočinku (čti: po pěti hodinách spánku) tu byl nový den. Dám Vám radu. Nikdy nespěte vedle mrzimorského kolejního, pokud máte na výběr. Pan profesor má nejvíc energie v půl páté ráno, nemuseli byste se vyspat. Ale přežili jsme to všichni. Nebudu říkat, že ve zdraví, neboť Géňa, velice štědrá osoba, rozdal své bacily všem, komu mohl. A všichni děkují!

Během dne dojela spousta dalších. Lauri, který nechyběl snad na jediném srazu, pak další mrzimorská lůza, tentokrát Jessica, malá zelená Anie.. a večer se ještě přidal Arzit a nějaký Fiat, mně neznámý. Byla to celkem pohodička. Organizátorky se šly ztrácet do lesa, většina zbylých se rozhodla pro procházku a zbylí tři hrdinové dali přednost válení se ve spacáku a dívání se na Pottera. Jak překvapivé. K večeru, kdy se slečny organizátorky zase našly, jsme byli opět vyhnáni ven. Počasí nám naštěstí přálo, proto hledání lístečků s ovocem, obálek s úkoly a jejich plnění šlo celkem bez problémů.

Co se dělo pak? To je dobrá otázka. Má maličkost, byť je to až neuvěřitelné, strávila zbytek srazu ve společnosti jedné jediné osoby, a otiž profesora Gerhardsena. Z toho, co vím, zúčastnění hráli znovu Aktivity, Soudruhu, nezlob se a poker. Oni předstírali radost z týmových her, my se přetahovali o dřevěný mečík, svazovali se, lámali skautské hůlky, stavěli věže z dřevěných kostek anebo se jen tak váleli. A ani chvíli jsme se nenudili. Organizátorský tým z nás měl jistě velkou radost, my měli radost z nich. Všechno proběhlo zhruba tak, jak mělo, včetně nedělního balení a uklízení.

I když má zpáteční cesta trvala dvojnásobek cesty tam, to jenom proto, že v naší krásné zemi na sebe nemůžou zpáteční vlaky navazovat, sraz jsem si užila a určitě se těším na další. Hoczáci jsou prostě lidi, kteří Vás ani po pěti letech neomrzí. Pokud váháte s účastí na jakkékoliv podobné akci, tak hoďte rozmýšlení za hlavu. A výmluva "To je daleko!" neexistuje... (Pokud tedy nejste já a nejedná se o sraz v Ostravě, to mám vážně vážně vážně z ruky.)

P. S. Ještě jednou opakuji, že k bacilům, které mám od profesora Gerhardsena, jsem přišla ve vší počestnosti. Řada lidí to odmítá přijmout. Holt moc prskal... ^^