Tak jsem se rozhodla, že sepíšu svůj první report. Stejně by se k tomu nikdo neměl, jak sleduji ty mezery.

Ve čtvrtek někdy ve večerních hodinách jsem se rozhodla, že přeci jen na sraz pojedu. Měla jsem zrovna „vyléčenou“ angínu, všichni mě chtěli vidět, a tak jsem se rozhodla, že je pojedu nakazit.

Cesta byla vskutku krátká, neboť bydlím za rožkem a svou hodinovou cestu jsem krátila hledáním spolucestovatele ó velkého magiče Sandra (neboli Ejdama). Ten však nebyl k nalezení v žádném kupéčku a záchody se mi prohledávat nechtěly, tak jsem se odebrala zpět na své místo.

Po vystoupení na mě dýchl studený vzduch a smog, který se v Olomouci zdržuje, tak jsem se nezdržovala a pokračovala jsem k místu, kde měl být sraz. Neobávala jsem se, že bych ostatní nenašla, neboť jsme nepřehlédnutelní. Část (opravdu malou část) jsem znala již z minulých srazů a ty co jsem neznala, ale oni znali mě, se mi tedy představili. Po doražení posledních opozdilců (nebyl mezi nimi mnou očekávaný magič) a samotného organizátora, jsme se rozhodli pro pěší chůzi přes obchod do klubovny.

Klubovna byla velká a kromě dvou koček byla jenom naše (tedy alespoň pro tento víkend). Když jsme složily naše těžká zavazadla velikosti Titaniku, tak jsme si vyslechli instrukce:

- zákaz kouření v klubovně
- kuchyně: zašpiníš, umyješ, utřeš a uklidíš (téměř nikdo nedodržoval)
- jednu kočku nepouštět do klubovny, druhou nepouštět do druhého patra
- nechodit za příkop, jinak nás smete vlak a my zbrzdíme provoz Českých drah

Jen málo z toho, co jsme si museli vyslechnout, než jsme se všichni posadili a dali si představovací kolečko. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí o postavách, dokonce o samotných hráčích! Evey a Evelyn by měly umět plynule francouzsky, což podle nich tak není. Ale v sobotu se předvedly velice dobře, takže nám v pátek lhaly! Nebo že se chystá spiknutí proti ministrovi a chystá se ho někdo vyměnit (óóó). To byl prosím pátek, který jsme okořenili večerním paintballem, který se hrál s hůlkami a pak taky nějakým koštětem jakožto vlajkou. Náš tým vyhrál na plné čáře, neboť můj šarm, rychlost a znalost kouzel všechny dostala ze hry (^^).

Hra byla ukončena po půlnoci, takže ve zbytku večera (rána) jsme poslouchali našeho charismatického Deilena nebo si povídali o neschopnosti RPG týmu (uhm, pořád čekám na schválení!!). Mladé bábovky odešly spát kolem jedné ráno, ale značná část se mě snažila konkurovat, tak jsme zalehli až kolem třetí.

Téhož dne (tedy v sobotu) po probuzení jsme se dovlekli do horního patra, kde byla i kuchyň a místnost, kde jsme přes den zdržovali. Někteří dělali snídani, jiní zase oběd. Po obědě, kdy byli opravdu všichni vzhůru, nutno podotknout že i samotný Sádra se dostavil a patřil mezi největší spáče, jsme se s těmi nejodvážnějšími vydali zpět do sklepení, kde jsme si zahráli pravý, nefalšovaný famfrpál (uhm)! Už si přesně nepamatuji, kdo byl v jakém družstvu, nicméně Síca se bila za nás a beztak jsme zase vyhrávali na plné čáře.

Kolem půl čtvrté vyhnal organizátor společně se svými poskoky všechny z kecací místnosti, jelikož se řešil LARP. Zůstala jsem tam s nimi, neboť jsem se rozhodla, že pro tentokrát hru vynechám. Po dlouhé debatě (15 minut), jsme ořezanou část pověděli i ostatním a dali jim 25 minut na oblečení všeho oblečení, které měli sbalené, neboť venku vládla zima.

Čas velel k odchodu a my se vydali na daleké místo, které se mi moc nezamlouvalo. Jednalo se o vojenský hřbitov. První dojmy: zima, mlha, náhrobní kameny, altán. Já se zhostila role fotografa, takže jsem se držela spíše dál, ale zase blízko, protože to byl přeci jen hřbitov, že ano.

LARP začal obyčejně a to úvodním vypravěčem. Skupina byla na cestě do nedalekých kolejí, ale najednou se objevili na hřbitově. Pohltil je velký černý mrak, který je společně se dvěma lovci démonů zahnal na útěk. Když se dostali až k takovému altánku, který byl uprostřed celého hřbitova, dostali ještě instrukce, že si musí dávat pozor pod nohy, neboť sem tam (skoro všude ^^) se nacházel náhrobní kámen nebo nějaký kořen. LARP ale pokračoval. Uprostřed altánku byl uvězněn démon, který postupně sílil a pomocí svých nohsledů upírů se dostával na svobodu.

Mezitím, co pár (skoro všichni) studentů umřelo na kousnutí upírem, tak já zakopla o náhrobní kámen. Upozornila jsem tedy ostatní na tuto problematiku, nicméně jsem byla jediná kdo asi 4x zakopl. Nedá se…

LARP po dlouhém boji končil úspěchem studentů, který je přidělen asi jen třem studentům, neboť se jim podařilo přežít. Ale situace byla opravdu obdivuhodná. Na zemi kromě kamenů studenti, místo studentů se zjevovala Deilenova babička a spoustu dalších věcí. Démon byl zahnán, jeden z lovců upírů/démonů zahynul (óó velký magič Sandro) a my se mohli opět vydat do teplé klubovny.

Ve zbytku večera jsme napodobovali scénky z partičky a samozřejmě vařili večeři. Ostatní zůstali u svých domácích zásob nebo u instantních polívek (ve skutečnosti si objednali pizzu), zatímco my, elita, jsme se rozhodli otestovat vybavenou kuchyň. Po nakoupení surovin jsme si rozdělili úkoly a dali se do práce. Během chvíle byla zelenina, maso, nudle a z toho všeho se rovná čína. Ačkoliv to vypadalo děsivě, vonělo sladce, tak to bylo výborné a chválím celý náš tým!

Pak už si nejsem jistá, co se přesně dělo, neboť se to rozskupinkovalo. Jedna půlka šla spát kolem půl čtvrté a zbytek asi po páté hodině. Já tedy byla u těch, co šli dřív, ale to vůbec nic neznamená! Večerní debatní kroužek s Márlym a pomalu hádka ve spacím prostoru by zmohla každého! ^^

Nedělní vstávání bylo krušné a pro některé nejspíš i bolestivé (muhahahaa). Po ranní hygieně a snídani jsme si sbalili těch pár švestek a vykopnuti organizátorem jsme se vlekli na bus, který jsme stihli. Na nádraží jsme zakoupili pár pohledů, řekli si své ANO a utekli od oltáře směrem vlak.

Abych to však nějak konečně ukončila. Můj plán všechny nakazit se snad vyvedl, neboť všechny lákalo mé pití, atd… uvidíme během pár dní. Neplánované nakažení od Bladera nesu těžce a mám v plánu si to s ním ještě vyřídit. Jinak tedy děkuji za sraz, bylo to přeci jen něco nového, hlavně co se velkých hugáčků týče. Takže nazdar bazar přátelééé….