OSTRAVA!!

Původně jsem plánovala napsat report úplně jinak, ale jsem na to moc líná a zahlcená jinými starostmi, že sem sepíšu jen pár slov a pak několik hlášek, které jsem pochytila ke konci srazu, abychom měli na co vzpomínat.

Hodně dlouho jsem váhala, jestli jet nebo nejet. Záleželo na mnoha faktorech a já se nakonec tři dny před odjezdem rozhodla, že pojedu. A nelituju toho. Sraz byl parádní. Mnoho nových tváří, které jste mohli poznat, se rády nechávaly poznat a myslím si, že si nováčci sraz užívali daleko víc než my staří srazáci. A je to dobře, nová krev je potřeba. Tak snad jim to vydrží a budeme je všichni dál vídat i na jiných srazech stejně nadšené.

Musím se přiznat, že jsem se poprvé vůbec neúčastnila Larpu a ani nějak víc společných aktivit, takže mi unikají hlášky, které se hned po ukončení srazu vyvěšovali na FB a všude jinde. Ale myslím, že to přežiju. Hlavně jsem se raději podívala trochu po městě díky Bladerovi, který nás vzal na radnici (výhoda se znát s Magicusovcema ^^) a na Stodolní. (Což byla asi tak jediná nekladná věc v programu – žádná procházka a žádné sblížení se s okolním prostředím, člověk si to musel zařídit sám a vyrazit sám.) Proto sem vypisuju i některé hlášky jiné, abyste jenom nešuměli.

Loreen: Bábovka! Bábovka! Kdo si dá bábovku! A jéje, vás tu je! Tak to já zase jdu.

Skupinka u stolu se bavila tím, že si dělala srandu ze skautské výzdoby místnosti. Já po chvilce jejich pozorování zamyšleně: Už vím, proč se dělají srazy ve skautských klubovnách. Aby se hoczáci taky mohli někomu smát.

Tsubaki (jinak řečená Ikabust) se zvedá ze země a zděšeně vykřikuje: Sákra! Mám v prdeli třísku!

Kitty marně hledající zásuvku: Tady někdo krade zásuvky!

Derek vypisuje šílené brigády s názvem Ostrava za 300 gl na celý víkend, všichni namačkaný u svých ntb. Já s nechápavým kroucením hlavy: Ty chceš Dereku, aby se nikdo na sraze už nemohl přihlásit na hocz a byli tak nuceni vypnou svoje notebooky, což?

Jane (Boneová) se na nás přišla na chvilku podívat ke konci srazu, přišel Alessandro (Sádroš).
Sůsa: To je Jane.
Sádroš: Hmm.
Sůsa: Boneová.
Sádroš: Cože?! Boneová? My mysleli, že jsi nějaká obludka!

Billy se přišla rozloučit.
Billy: Tak já jdu domů, zdar.
Sůsa: Kam?
Billy: Domů, musím na trénink. Máme ho furt … jednou týdně.

Sůsa rozpráví se Sádrošem.
Sůsa: Musím Lůce na tebe Sádro něco napráskat až přijedu domů.
Sádroš: To jak jsem tě ošahával?
Sůsa: Cože?
Sádoš: Teda, on to byl asi Deilen.
Sůsa: Jak sis mohl splést mě a Deilena? Vždyť má větší prsa než já!

Grace si balí věci: Přiznejte se! Kdo mi posolil tašku?!

Na závěr musím říct, proč pro mě hlavně byl sraz tak důležitý. Jednak protože jsem byla v Ostravě poprvé a poznala jsme zase trochu jiný kraj, poznala jsem nové lidi, viděla jsem se taky se svými starými dobrými přáteli, ale druhak taky proto, že jsem viděla Jane, Janidlo, prostě tu záhadnou Boneovou. Zkopíruju vám svůj dojem po příjezdu z Ostravy, který jsem si zapsala:

Zvláštní znát někoho přes čtyři roky jen pomocí písmenek a jedné internetové hry (protože vzdálenost a několik dalších problémů), a i přesto dotyčnou považovat za jednu z nejbližších osob, které člověk může mít. Ještě zvláštnější, ale zároveň úžasné, je onu osobu po těch letech konečně potkat naživo a zjistit, že písmenka nelžou. Díky Ostravo!

A tak to i je. Díky organizátoři! Díky přátelé! Díky Ostravo!

PS: Doufám, že vám všem, co jsem posílala pohled, v pořádku došel.