Od doby, kdy můžu Olomouc nazývat svým nejprve druhým a dnes už snad i prvním domovem, je pro mě období léta spojeno se srazem. Pravověrných Olomoučáků bohužel stále ubývá, takže jakýkoliv počet „přeshraničních“ se do Olomouce vydá, obvyklá trojice ve složení já, Goldy a Grace už nemáme šanci.

Ale minimálně mně to rozhodně nevadí. Jsem rád, že se zase můžu potkat s lidmi, které vidím několikrát do roka vždy pár hodin o víkendu, během srazů naší komunity.

Letošní Oxford pro mě začal v podstatě ve chvíli, kdy Dielovi, tedy hlavnímu organizátorovi, začaly ujíždět vlaky. Stalo se to po cestě hned několikrát, takže místo plánovaných 16:00 jsme se potkali u kopírky, kde jsme si potřebovali vytisknout materiály, zhruba pět minut před půl šestou.

Ale ničeho se neboj, plánovaný sraz na hlavním nádraží v 18:00 jsme stihli s patnáctiminutovou rezervou – ach ano, miluju to, že je v Olomouci vše tak blízko. Každopádně jsme se postupně srazili na hlaváku a skupina z nás, chudá o Pražáky, vyrazila na klubovnu, kde jsme posedávali, smáli se a čekali na příjezd druhé půlky účastníků.

Pražáci dorazili a s nimi další salvy smíchu, vítání a podobně. Proběhlo tentokrát neklasicky klasické představovací kolečko! Diel jako hlavní organizátor představil program a my se do něj s chutí zakousli. První sousta byla pro všechny z nás jistě velice zábavná, vyrazili jsme totiž do proslulých olomouckých parků hrát kouzelnický Counter Strike. Protože nejsem vševědoucí, za sebe poznamenám, že válet se v roli vlkodlaka po zemi byl naprosto parádní pocit!

Po několika kolech Counter Striku jsme si udělali procházku za jídlem a díky tomu vlastně i po Olomouci. Po návratu na klubovnu se hrály deskovky, včetně kouzelnické verze oblíbené karetní hry Bang. A pak už se šlo spát.

Sobota byla programu plna, přesto zbyl čas na odpočinek. Za sebe vypíchnu souboje v kouzlení, které k mému velkému překvapení nevyhrál Xardas, který skončil těsně druhý přede mnou a za neohroženou Mirandou.

Upřímně doufám, že si všichni užili můj výtvor v podobě slovního RPG, které se odehrávalo ve starých katakombách pod pyramidou. Já jako vypravěč jedné skupinky děkuji hráčům i své druhé vypravěčce Kitty, se kterou jsme se dlouho neviděli, ale ani to nám nezabránilo naše svěřence řádně potrápit a porozumět si v tom, co vlastně chceme.

I v sobotu se hrály deskovky, kecalo se, smálo se. Největší nápor byl u noční hry Karet proti mudlům! Pak se dalo ještě pár kol Bangu a šlo se spát.

Jo a abych nezapomněl, hromadně se vařilo a jedlo… A bylo to parádní! Pro ty z vás, co to nezachytili, část programu byla věnovaná naší Jamesce! Začala tak možná hezká tradice Letních Oxfordů v podobě Memoriálu Jamese Hroozleyho.

A neděli, však to všichni znáte.

Pá a na příštím Letním Oxfordu zas!

P.S. A předtím ještě na Hájence, Londýně, Podzimním Oxfordu, Předvánočáku a pokud to vyjde, tak i Jarním Oxfordu!